Dalibor
Hellebrant

V moravskoslezských Beskydech si tykám skoro s každým kamenem. Alespoň to o sobě bohorovně tvrdím. Možná i proto tu a tam plánuji trasy místním i přespolním, když mě požádají. Cítím se jako průvodce? Ani ne. Spíš jako násilník. Kilometrický.

Právě tady má počátek jedno z mých osobních mott: V Beskydech nechci žít. Tam chci umírat…

Když se nad tím vším plahočením zamyslím, co po mně vlastně zůstane? Fotky. Videa. Zápisky z hor. A hlavně trasy. Ukládám je. Přepisuji. Opravuji. Kdykoli narazím na místo, které stojí za zmínku, vedu cestu jinudy.

Je to zajímavé? Možná. Dnes se koneckonců nabízí – a často i prodává – kdeco. Tudy prosím: www.memento.cz

V mých trasách „chybějí Pustevny“, na Slavíči „nic není“, u Kladnaté „se ztratíte“, cestou „bude málo hospod“ a celkově vzato „ty vole, ty krpály“!

Pojďte se mnou nějakou tu túru a opakujte si: „Memento mori“!

„Má psychologická hranice je dvacet ká,“ řekl mi tuhle kamarád, když jsme se bavili o nových telefonech a jejich cenách, jelikož mu ten jeho umřel.

No jo, mám to víceméně podobně, ale co když vás ta malá krabička částečně živí, ale hlavně naplňuje v celém rozsahu možností toho slova? To pak člověk občas ve výdajích i „přitlačí“.

Takhle, už jsem zažil i diskuzi s fotografem, který zkusil nafotit většinu svatby svému známému telefonem. A světe div se, dopadlo to na výbornou. Jen prý ty otazníky v pohledech svatebčanů.

Když mě před nedávnem kamarádi požádali o to, zda bych jim nenatočil záběry pro klip, dopadlo to tak, že nachystaná zrcadlovka zůstala spát v autě. Telefon a stabilizátor udělaly spoustu muziky. Odsýpalo to.

Když jsem pak v záchvěvu nadšení zkusil i kousek toho materiálu sestříhat – jak jinak než zase v telefonu – úkol zněl jasně. „Budeš to dělat celé!“

A myslím, že se to povedlo! Řekl bych, že i tak trochu nad rámec škatulky undergroundu.

Tohle je výsledek. ⤵️ ⤵️ ⤵️

Přemýšlím, kdy jsem naposledy něco fotil nebo točil zrcadlovkou a stříhal v počítači? Napadá mě jen chvíle, kdy byl potřeba fakt kvalitní teleobjektiv. Jinak většinu mých potřeb pokrývá ta malá věc v dlaních.

Doba se holt mění. Co už s tím, nevadí mi to. Sice občas mohu působit jako puberťák, jenže fakt jen nečumím do toho Instagramu.

Kde je vůle, tam je tvorba!

Nedá mi to neoprášit jednu glosu, když jsem se dávno u piva nachomýtl ke „křížku“ na téma Canon versus Nikon…
„Víte, jaký fotoaparát je nejlepší?“
„Ten, který máte zrovna u sebe.“
Dnes bych už jen dodal… Však vy víte. 📲

Teď mě omluvte, jdu omrknout, zda můj oblíbený výrobce mobilních zařízení nemá nějakou akci nebo výprodej zajímavých modelů. 😏

Při stěhování jsem našel několik starých fotoalb a na chvíli se zamyslel, jak se u mě proměnil formát těchto – tu více, tu méně – „vzpomínek“.

Klasické tištěné fotografie ➡️ pečlivý katalog fotek na disku a záložních CD, DVD a Blu-ray médiích ➡️ internetové stránky s fotoalby pod zámkem i veřejně… ➡️ Fotoalbum v mobilu, na které se občas dívám(e)…

A teď? V poslední době jsem si oblíbil formát „Shorts“. Ta krátká videa ne nepodobná reálným vzpomínkám tam kdesi vzadu, za mozkem.

Kam s nimi? Něco veřejně, jiné pod zámek pro nejbližší a pak jsou tu ty, co nikdy neopustí telefon/šifrovaný disk počítače.

Je to takový vedlejší produkt osobního archivu. 😏 A co?

⬇️ ⬇️ ⬇️
youtube.com/@qelhma/shorts

💡 A jak to máte s fotografiemi/videi vy? Tisknete ještě někdo fotky v papírové podobě?

„Složenky, vy krávy zelený, nenažraný.“ zaznělo svého času v Koljovi.

„Všemožná předplatná, ty digitální černá díro na peníze,“ jsem tuhle parafrázoval, když jsem si kupoval CapCut, abych posunul své tvůrčí schopnosti na poli audiovizuálna.

Ono se řekne, je to měsíčně cena lepšího oběda, člověk klikne… Ale ono se to nasčítá!

To si tak člověk udělá rešerší a to máme… ☁️ Cloud, aby bylo kde zálohovat, 📽️ HBO Max, Voyo, Netflix, aby bylo co sledovat, jelikož neexistuje jediná platforma, kde je vše… 🎶 Pak Spotify, YouTube, aby bylo co poslouchat, jelikož hudbou žiju, a protože „Honza z Inizia“ je ten nejlepší arbitr YT bez reklam. Pak 🎨 již zmíněný CapCut, ChatGPT, protože tvořím a pracuji a na závěr už snad jen 🎓 Duolingo a 🟥🟦🟩🟨 Mapy.com, protože vzdělávání a (ultra) turistika mě více než naplňuje.

Zapomněl jsem na něco? Možná. Ajo, Sygic, protože cestování. Ale zpět. Jednou si to o volné chvíli sečtu a začnu řešit alternativy zdarma nebo s reklamami. 😏 Ne, nezačnu! Vím to…

A jak to máte s předplatnými vy?

Při práci legraci nebo tak něco…

Pracovní bingo. Tohle tady ještě (možná) nebylo, pojďte škrtat se mnou!

Když jsem před nedávnem měnil prezenční způsob zaměstnání za externí spolupráci ‒ rozkročen mezi Brnem, kde pracuji, a Ostravou na dostřel Beskyd, kde jsem doma, měl jsem mnoho plánů.

Mnoho plánů, jak a kde všude mohu pracovat. ⛰️

Změnilo se něco? Chci se vrátit? Žádný strach. Mám je stále!

Když jsem tuhle pracoval v Beskydech v autě s výhledem na Stolovou a Nořičí horu, napadlo mě udělat si takovou malou osobní roční „bingo kartičku“. S ohledem na ranost roku je to více než aktuální. 🌼

Takže, kde všude mohu a určitě chci pracovat?

🏠 Doma
☕ V kavárně nebo v restauraci
🏙️ V autě ve šrumci města
🌄 V autě pod horami
🏞️ Na louce u rybníka nebo u řeky
🚣‍♂️ Na jezeře/přehradě
🌲 V lese na „odpočívce“
⛰️ Na vrcholu nějaké (beskydské) tisícovky
🏰 Na hradě
👥 V coworkingovém centru
🏖️ V zahraničí
🦇 V noční přírodě

Něco už mám splněno, něco mi tam možná chybí. Ale to zatím nevím. A kde byste chtěli pracovat vy?